Nejen o mých filmech

Můj životopis

13. 12. 2009 8:00
Rubrika: O mně

SCHMIDT Maria Otakáro, vl. jm. Otakar Miloslav Maria Schmidt (* 28. 7. 1960 Plzeň) – režisér, scenárista, kameraman, herec a moderátor. Potomek středověkého šlechtického rodu Nowothů, s erbem. V mládí byl klavíristou, skautem, lehkým atletem a maturantem – pracoval v plzeňské Škodovce jako rýsovač, jako kulisák v Komorním divadle a strojník ve vodárně.


V 80. letech absolvoval pantomimu, tanec, a herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, jako herce a tanečníka ho angažovali ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci a s Černým divadlem Jiřího Srnce podnikl turné po Španělsku. Spolupracoval s orchestrem Laura a její tygři, s Davidem Vávrou, Arnoštem Goldflamem a Michaelem Kocábem. S Danem Nekonečným založil Fantastické a plynové divadlo BAR. Výrazně působil (s přezdívkou Štětináč) v generačním div. společenství Pražská pětka (Sklep…). Byl zaměstnán jako redaktor v Ústřední půjčovně filmů (1988–90) a poté studoval na katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU (1991–99). Je znám jako osobitý moderátor nejrůznějších festivalů a rozhlasových pořadů (např. Rádio Limonádový Joe), jako svérázný publicista, herec drobných rolí ve filmech T.Vorla, O. Trojana, M. Šteindlera, J. Svěráka, V. Chytilové a D. Kleina a také jako autor knih Tajů plný ostrov (1993), Hořící sny (1995) a Eliška má ráda divočinu (1997). Poslední z nich byla předlohou k jeho stejnojmennému celovečernímu hranému debutu, který zrealizoval roku 1999. Kromě něj realizoval i hrané televizní filmy jako Herbert v ringu (2008). Jako hudebník vytvořil autorské CD Hořící sny.

Schmidtova tvorba je typická gejzírem nápadů a až karnevalové barvitosti, což se projevuje i v jeho dokumentární filmografii. Typickými zástupci tohoto výrazu jsou snímky realizované v době studia na FAMU: Jízda svatého Huberta (1993), Carnevale di Venezia (1995) a Nebe nad Mikulovem (1995) – témata přímo vybízející k show, audiovizuálnímu lahůdkářství a intelektuální extravaganci. Podobně zrealizoval i dokument Sochy snové, ale odolné (Génius loci města Plzně v sochařském profilu V.Česáka, 2001), který je výtvarnou stylizací zcela prosycen; svým vkladem znásobil poetiku Boleslava Polívky v dokumentech o hercových aktivitách (Olšany Open 2000 – kraj, kde se krávy mění v koně, 2000; Cirkus pluje nocí jako karnevalová loď – putování po Moravě s Bolkem Polívkou a cirkusem Jo-joo, 2001, Hrnec smíchu, 2004) a s patřičnou nadnášející „sklepáckou“ lehkostí natočil i portrét k padesátinám D. Vávry (Můj dům, můj Braník, 2006).

Po roce 2004, kdy přijal křesťanskou víru, se začala jeho tvorba viditelně zklidňovat, být soustředěnější a tematicky vyhraněnější – ve svých hodinových autorských hraných dokumentech pro ČT vzdal hold českým světcům - Nejznámější Čech-Jan Nepomucký, 2007, Svatý Vojtěch-první český Evropan, 2009 a podrobně představil historii i současnost řádů jezuitského a salesiánského - Nejsme andělé, jen děláme jejich práci, 2006; Dej mi duši a ostatní si ponech, 2008. I z dalších podobných témat, jako působení Farní charity ve Starém Kníně nebo o tradici Palackého Univerzity v Olomouci anebo o fenoménu ticha, dovedl vykřesat náboj a hravost, a to i prostřednictvím hraných prvků (filmy Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili, Ona tančí s Olomoucí –O univerzitě, která má duši, oba 2008, Krajinou ticha (krajinou těla, duše a ducha), 2009).

Začal spolupracovat s náboženskou redakcí ČT na cyklech Křesťanský magazín (2007), Sváteční slovo (kardinála T.Špidlíka, 2005; kněze a motorkáře J.Čepla, 2007; J.Hanáka, 2009), Cesty víry (Moravští bratři ze Suchdola, 2005; Ora et labora v severních Čechách, 2007) a je autorem, režisérem a průvodcem rozsáhlého křesťanského cyklu České televize pro mládež o symbolech a jejich významech pro lidský život Po hladině – 37 dílů mj. Symbol, Slovo, Číslo, Srdce, Manželství, Pohyb, Barva, Film, Světlo, Oheň, Voda, Čas, Sny, Rituály…(vše 2007 - 08).

Navázal úzkou spolupráci s novou křesťanskou televizí NOE, pro kterou jako režisér, scenárista, kameraman a moderátor vytváří měsíční cyklus duchovních portrétů známých osobností Léta letí k andělům (od 2006), duchovních osobností cizinců Bet-lechem dům-chleba (spolu s J.Studničkovou o vnitřním domově) a následné talkshow Cesta k andělům.

Přes toto zaměření se i nadále věnoval samostatným dokumentům o společenských fenoménech (o life-stylových podobách bydlení Můj dům, můj…, 2004), o životě a životnosti architektury - Slavonická Besídka pro Příběhy domů, 2007, nebo tématu iluzí a magie v celém komponovaném Večeru na téma: Realita kouzel aneb Kouzelná realita (2002)filmy Proč a jak se člověk nechá ošálit (Iluze nebo magie?) a Obchodníci s kouzly (Kouzelnická historie).

Na přelomu milénia vytvářel také zábavné pořady - Na vlastní nebezpečí (TV Nova) a Na scénu (Prima). Podílel se i na dalších cyklických pořadech magazínového typu: Prology-filmové lahůdkářství (od roku 1994), Paskvil (od roku 1996), Padající květináč (2006-07); Šaty dělaj člověka (2009), pochopitelně jako režisér i moderátor v jedné osobě. Je autorem řady reklam a hudebních klipů. Od roku 2000 téměř na všech projektech spolupracuje s Janou Studničkovou a realizuje je rovněž jako kameraman.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio