Nejen o mých filmech

Pius XII. Hitlerův papež?

14. 1. 2010 13:45

V knize Johna Cornwellse je Pius XII. nazván Hitlerovým papežem. Je očerňován, protože prý mlčel k nacistickému pronásledování Židů. V divadelní hře „Náměstek“ se o něm říká: „Kristův náměstek, který má tohle vše před očima a přesto mlčí – takový papež je zločinec.“

Naopak židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, že „Pius XII., Svatý stolec, vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránily 700.000 až 850.000 Židů od jisté smrti“. Když Pius XII. zemřel, napsala izraelská ministryně zahraničí Golda Meirová, že „statisíce Židů určených na smrt vděčí za své přežití přímým nebo nepřímým zásahům tohoto papeže…


Divadelní hra „Náměstek“

V roce 1963 měla v Berlíně premiéru divadelní hra „Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel“ (Náměstek. Křesťanská tragedie). Její autor Rolf Hochhuth v ní představuje papeže Pia XII. (1939-1958) jako antisemitu, sympatizanta s nacismem a člověka, který na papežském trůně naprosto selhal. Po něm prakticky totéž opakuje John Cornwells ve svém bestselleru „Hitler‘s Pope“ (Hitlerův papež). A po nich mnozí další... Přitom skutečnost je přesně opačná, jak přesvědčivě dokládá například německý historik M. Hesemann. Pius XII. nemlčel – i když promlouval především svými činny.

Papež, který nacismus dobře znal

Málo kdo znal německý nacismus tak dobře jako tento papež. Ještě jako Eugenio Pacelli (to je původní jméno papeže Pia XII.) byl v roce 1917 vyslán jako papežský vyslanec - nuncius do Bavorska a o tři roky později byl jmenován nunciem pro celé Německo. Mohl tedy sledovat Hitlerův vzestup už v době, kdy jeho strana NSDAP byla aktivní pouze v Bavorsku. Již 14. 11. 1923 označil ve zprávě pro vatikánský státní sekretariát tuto stranu jako „antikatolické hnutí“. O půl roku později 24. 4. 1924 píše o „vulgární a brutální kampani“ kterou vedou proti katolíkům a Židům Hitlerovi stoupenci. Během Pacelliho působení v Německu odsoudilo 25. 3. 1928 vatikánské Svaté oficium rasistické učení jako odporující Bohu.

A nacisté znali jeho…

Němci si bylo jeho postojů velmi dobře vědomi. Když byl Eugenio Pacelli 10. 2. 1939 zvolen papežem, přijali tuto volbu s velkou nelibostí. Jako protest proti zvolení Pia XII. nevyslalo Německo na papežskou korunovační slavnost žádnou politickou osobnost. Německo při ní bylo zastoupeno jen jediným diplomatem.

Ještě jako kardinál byl Eugenio Pacelli vatikánským státním sekretářem – mohli bychom říci vatikánským ministrem zahraničí. Svůj odpor vůči nacismu dával otevřeně najevo. Bylo to v době, kdy jeho předchůdce papež Pius XI. vydal encykliku „Mit brennender Sorge“ odsuzující německý nacismus. Tato encyklika je považována za dokument, ve kterém vůbec nejostřejším způsobem v dějinách vystupuje papež proti nějaké politické moci.

Po volbě Pia XII. si německé vedení bylo vědomo, že tento papež nebude snadným protivníkem. Joseph Goebels, Hitlerův ministr propagandy, si zapsal do svého deníku: „Politický papež, případně rafinovaný a šikovný bojovný papež. Tedy pozor!“ Kdyby mu někdo řekl, že Pius XII. bude za čtvrt století nazýván „Hitlerův papež“, nevěřil by…

Od počátku nemlčí

Obavy nacistů se brzy potvrdily. Již ve své první encyklice nazvané „Summi pontificatus“ z 20. 10. 1939 varuje Pius XII. před „teoriemi, které popírají jednotu lidského pokolení“ (tedy před těmi, které zdůvodňují rasismus – nadřazenost jedné rasy nad jinými) a před „zbožštěním státu“ tedy totalitou. I když Německo nebylo v encyklice výslovně jmenováno, nacistické vedení správně poznalo, o kom je v ní řeč. V Německu bylo šíření encykliky okamžitě zakázáno, Hitlerjugend dostala za úkol shromáždit a spálit všechny výtisky.

Ještě v létě 1942 protestoval Pius XII. u francouzské vlády ve Vichy proti masovým deportacím Židů…

Víza zachraňují životy

Krátce po tzv. kříšťálové noci v listopadu 1938 ještě jako kardinál státní sekretář vyzval Eugenio Pacelli biskupy celého světa, aby pomohli německým pokřtěným židům prchajícím z říše a již jako papež pomohl svou přímluvou mnichovského kardinála von Falulhabera, takže se mu podařilo získat 3000 brazilských víz pro německé pokřtěné židy, kteří se díky nim mohli zachránit z Německa.

Falešné křestní listy pro židy

Nepomáhal však jen pokřtěným etnickým židům, ale i všem ostatním, kdykoliv to bylo možné. Nuncius Giuseppe Roncalli (pozdější papež Jan XXIII.) předal na pokyn Pia XII. židovským rabínům tisíce nevyplněných potvrzení o křtu, aby s pomocí falešných dokladů mohli zachránit co nejvíce židů.

Kontraproduktivní protesty

V roce 1942 dochází v iniciativách Pia XII. k určitému zlomu. V červenci 1942 připravovala SS deportaci Židů z obsazeného Holandska. S vedení protestanstkých církví i s katolickými biskupy se Němci pokusili dohodnout, že když tuto akci přejdou mlčením, budou ušetřeni etničtí židé, kteří přijali křest. Protestané nabídku přijali, katolický arcibiskup v Utrechtu sepsal pastýřský list, tvrdě odsuzující deportace židů. List byl předčítán následující neděli ve všech kostelech. Následky tohoto odvážného činu byly hrozné. Nacisté v celém Holandsku okamžitě pozatýkali „katolické neárijce“ a deportovali je do koncentračních táborů. Obětí se stala i filosofka židovského původu Edita Steinová, která konvertovala ke katolicismu a v roce 1933 vstoupila do řádu karmelitek. Spolu s ní našly v německých koncentračních táborech smrt desetitisíce dalších židů - nejen těch, kteří pocházeli z Holanska, ale i těch, kteří do Holandska uprchli z Říše…

Pius XII. byl tímto výsledkem protestu proti jednání nacistů otřesen. Historik Bosemann cituje svědectví sestry Pasqualiny, která se starala o papežovu domácnost. Když se Pius XII. dozvěděl o událostech v Holandsku, pracoval právě na dokumentu odsuzujícím deportace Židů. Zpráva na něj tak zapůsobila, že rozepsaný dokument roztrhal a hodil do krbu.

Místo protestů činy

Jisté je, že od tohoto okamžiku Pius XII. pochopil, že proti nacistické bestii nemají žádné další protesty význam – jen ji ještě více rozzuří a zvýší počet obětí. O to víc podporoval v mnoha zemích akce, které mohly alespoň části Židů zachránit život. Již v roce 1968 zveřejnil maďarský historik Jeno Levai svou práci s poněkud dlouhým ale výmluvným názvem: „Maďarští Židé a papežství: Papež Pius XII. nemlčel – zprávy, dokumenty a poznámky z církevních a státních archívů“. Shromáždil dokumenty o tom, jak v celkem 32 mužských i ženských budapešťských klášterech byli ukrývání pokřtění i nepokřtění židé. Židovský historik Leon Poliakov dokládá, jak v obsazené Francii byly díky katolické církvi zachráněny životy desetitisíců Židů…

„Razzia“ v Římě

Nejtěžší situace pro Pia XII. nastala na podzim 1943. Němci 11. 9. obsadili Řím a vyhlásili ve městě výjimečný stav. Hrozilo nebezpečí, že bude obsazen i Vatikán. Papež se stal Hitlerovým rukojmím. Dva dny před obsazením Říma byl nejvyšší velitel SS v Itálii SS-Obergruppenführer Karl Wolf povolán do Hitlerova hlavního stanu „Wolfsschanze“. Jen Wolfova námitka, že italský lid bude svého papeže bránit všemi prostředky, odradila Hitlera od záměru Vatikán obsadit, zmoncnit se jeho sbírek a archivů a papeže unést do Německa nebo na některé neutrální území.

Jen když porozumíme situaci, v jaké se tehdy Pius XII. nacházel, můžeme pochopit, jak odvážné bylo jeho další jednání, když 16. 11. v časných ranních hodinách vtrhli příslušníci SS do Židovského gheta na břehu řeky Tibery. Když se papež o akci dozvěděl, okamžitě si povolal německého vyslance u Svatého stolce Ernsta von Wiezsäckera. Především ale vydal příkaz otevřít brány klášterů, kněžských seminářů, far, hospiců… a také brány Vatikánu a svého sídla v Castel Gandolfo a poskytnout židům církevní azyl ve všech dostupných církevních budovách – šlo o 155 objektů. Nepodařilo se mu již sice zachránit 1007 (dle jiných údajů 1035) Židů z židovského gheta, ale dalších 4447 Židů z Říma mohlo takto přečkat dlouhých devět měsíců, po které byl Řím Němci obsazen. Byla to doba, ve které musel Pius XII. jednat ještě daleko obezřetelněji než kdy předtím. Jediné neopatrné vystoupení by vzápětí mělo za následek smrt tisíců Židů.

Svědectví vrchního rabína

Historik M. Hesemann cituje svědectví vrchního římského rabína Israele Zolliho: „Svatý Otec poslal biskupům dopisy s příkazem otevřít klausury mužských i ženských řádů, aby se mohly stát útočištěm Židů. Vím o klášteře, ve kterém řeholnice spávaly na zemi ve sklepě, aby mohly dát své postele k dispozici židovským uprchlíkům.“ Sám Zolli našel útočiště ve Vatikánu. Příklad nezištné křesťanské lásky na něj zapůsobil tak hluboce, že po válce tento vrchní římský rabín konvertoval ke katolické církvi a při křtu přijal jméno Eugenio – z vděčnosti k papeži Piovi XII., jehož původní jméno bylo Eugenio Pacelli…

Téměř milion zachráněných

Renomovaný židovský historik Emile Pinchas Lapide odhaduje, že „Pius XII., Svatý stolec, vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránily 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti“. Jde o šokující množství: je to přibližně osmina z počtu nacisty zavražděných Židů!

Židovský historik a rabín David G. Dahlin, navrhl v únoru 2001 aby byl papeži Piovi XII. udělen čestný titul „Spravedlivý mezi národy“ - titul je udělován nežidům, kteří se mimořádným způsobem zasloužili o přežití židů v době holokaustu. V roce 2005 vydal knihu s názvem „The Myth of Hitler‘s Pope“ (Mýtus o Hitlerově papeži). Píše v ní: „Boj o pověst papeže Pia XII. je jedním z nejvýznamnějších bojů kulturní války.“ A dodává: „Levicová elita zneužila tragédie židovského národa pro své útoky vůči papežství a katolické víře.“ Jsou to pozoruhodná slova, která nepocházejí z pera nějakého katolického historika, ale židovského rabína!

Senzační odhalení

Fakta o aktivitách papeže Pia XII. na záchranu Židů v průběhu války mluví jasně. Jak je tedy možné, že se v obecném povědomí zakořenil pohled zcela opačný. Jak je možné, že se o něm začalo mluvit jako o „Hitlerově papeži“? Možné vysvětlení nabízí skutečně senzační odhalení ke kterému došlo před třemi lety.

Dne 25. ledna 2007 přinesl v New Yorku vycházející magazín National Review přsípěvek bývalého generálporučíka rumunské tajné služby Securitate Iona Mihaia Pacepy. Generál Pacepa byl nejvýše postavený pracovník tajných služeb, který kdy uprchl z východního socialistického bloku. Až do roku 1978 byl nejen generálem Securitate, ale i osobním poradcem prezidenta Nicolae Ceaucescu, zástupcem šéfa rumunské zahraniční tajné služby, a státním sekretářem rumunského ministerstva vnitra. Po svém útěku z Rumunska získal azyl v USA a spolupracoval s americkými tajnými službami. Ale teprve v roce 2007 zveřejnil informace o své účasti na operaci sovětské KGB nazvané „Židle 12“, která byla na počátku 60. let minulého století spuštěna na pokyn tehdejšího nejvyššího sovětského představitele Nikity Chruščova. Jejím cílem bylo zdiskreditovat Pia XII. a s ním celou katolickou církev.

Ve svém článku Pacepa popisuje, jak při jednáních zastupoval rumunské tajné služby, na které se sovětská KGB obrátila, aby využila kontakty rumunských tajných služeb ve Vatikánu. Ze stovek dokumentů, které jeho lidé ve vatikánských archivech tajně ofotili (Pacepa zdůrazňuje, že v dokumentech samotných nebylo nic, co by papeže kompromitovalo), vyrobila potom KGB čtyřicetistránkovou dokumentaci, která doprovázela uvedení divadelní hry „Náměstek“, a měla dokládat její historičnost. Záměr byl velmi promyšlený – divadelní hra „Náměstek“ měla premiéru v roce 1963 v západním Berlíně, jako její autor vystupoval dosud neznámý němec Rolf Hochhut, který tvrdil, že materiály získal během svého pobytu v Římě. Spojitost se Sovětským svazem mohl prozrazovat jen producent - komunista Erwin Piscator, který se před časem vrátil z Moskvy.

Kdybychom tušili…

Divadelní hra „Náměstek“ splnila účel. Mnozí uvěřili, že Pius XII. byl skutečně bezskrupulozní člověk, který mlčel ke zlu, jen aby zachránil bohatství Vatikánu. Generál Pacepa vypráví o svém rozhovoru s šéfem sovětské KGB, který se odehrál v sedmdesátých letech. Jurij Andropov tehdy shrnul vysvětlení úspěchu celé akce velmi jednoduše: „Lidé raději uvěří ve špínu než ve svatost.“ Ale pak dodal, že kdyby již na začátku tušili, jak Hitler papeže nenáviděl, nikdy by celou akci nespustili…

 

Připravil P. Pavel Zahradníček pro časopis Milujte se!, publikováno s jeho souhlasem

Pramen: M. Hesemann: Die Dunkelmäner. Mythen, Lügen und Legenden um die Kirchengeschichte (Sankt Ulrich Verlag, Augsburg 2007)

 

 

Zobrazeno 7469×

Komentáře

Jayef

vojtec: Díky za tento článek. Abych ještě přispěl svou troškou do mlýna, tak v Českém časopise historickém v loňském prvním čísle vyšla zničující recenze na české vydání Hitlerova papeže, která tu Cornwellsovu knížku zadupala do země. Její odmítnutí tedy není věcí katolické víry, ale historické vědy. Obhájci a odpůrci Pia XII. se navzájem obviňují ze lží a vědeckých faulů a na obou stranách lze najít sugestivní knížky. A co se týče těch obhájců, potom katolický John J. Rychlak je prý dost razantní a sugestivní, Pierre Blett je ve výkladu trpělivější a důkladnější.<br />
Ta Blettova knížka je v češtině dostupná (Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů, Olomouc 2001) a jsem rád, že mám i z necírkevního zdroje potvrzené její kvality.

katarina

ad jirka: no jo no, chápem, že ty si skôr na to chlapské čítanie a toto je asi až príliš povzbudzujúce..:) nie, ale vážne..myslím, že je to kvalitné a hlavne duchovné čítanie! ale chápem, že nie každému to musí vyhovovať...

vojtec

<a href="http://www.ct24.cz/blogy/78570-papez-ktery-mlcel-a-zachranoval/" target="_blank">http://www.ct24.cz/blogy/78570-papez-ktery-mlcel-a-zachranoval/</a> <br />
Jayef: a tento článek?

Jayef

ad katarina: Emocionálně tenhle časopis moc nemusím, racionálně je celkem v poho. Ale to, co jsem napsal, si vážně myslím.

katarina

ad jayef: jirko, ty máš niečo proti Milujte se!? que fuerte!!!!! hm..hm..hmmmm...:)

Jayef

Přesto bych při čtení pamatoval na to, že nelze čekat, že by Milujte se! o papeži napsalo něco jiného než, že byl absolutně super, bomba, jednička atd. Ano, to, co bylo napsáno proti Piu XII. je sice zaujatá směsice lží, ale nezapomínejme na složitost situace - bylo by divné, kdyby papež neudělal žádnou chybičku. Zvláště, když antisemitismus v katolické církvi nesporně existoval - neobviňuji z něho ovšem papeže.<br />
No a co se týče serióznosti knížky, z které P. Zahradníček čerpal, pak vězme, že Michael Hesemann sice je uznávaný historik střední generace, má přístup do tajných vatikánských archivů, papež Jan Pavel II. ho ocenil, ale možná bychom měli vzít v úvahu i to, že také píše o UFO, a dokonce i "našel" Svatý Grál - to mě trošku přivádí do rozpaků.<br />
Rozhodně tedy nelze brát teno článek za bernou minci.

vajmi

Díky za tento článek. Je to mimořádně zajímavé čtení.

Jayef

Kardinál Kasper vyjádřil svůj údiv nad tím, že ačkoliv kritici Vatikánu stále žádají odtajnění zbylé části archivů, o již zpřístupněné archivy nikdo nejeví zájem.<br />
<a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12207" target="_blank">http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12207</a>

vojtec

Vždycky jsem si říkal, kdovíjak to bylo. Teď už mám jasněji.

petisek

Díky za zveřejnění tohoto článku - jen houšť.

Zobrazit 10 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio