Nejen o mých filmech

Rozhovor pro MF Plus

6. 10. 2009 0:55
Rubrika: Rozhovory

 

Rozhovor MF Plus: Otakáro Maria Schmidt

 

Podle čeho si vybíráte témata, kterým se v dokumentech věnujete?

Za zázrak, že současné lidstvo (byť názorově velmi rozrůzněné) má díky médiím, leteckým spojům, atd., stále větší šanci si uvědomit své sepětí a podmíněnost každého s každým, (neboli jak říká Karel Čapek: „Přimknout se k velké podívané a přitom pěstovat své malé pole, zahrádku“) vděčí velkému vzepětí evropské civilizace, ke kterému zdánlivě došlo teprve v posledních čtyřech pěti stoletích. S mým učitelem a přítelem Ivanem Studničkou si klademe za cíl nabídnout divákům poněkud netradiční pohled na vývoj evropské civilizace, odhalující, že za vše, čeho Evropa dosáhla, vděčí křesťanskému impulzu a to hlavně duchovní a kulturní jednotě evropských pospolitostí, která byla po několik století zaštítěna papežstvím. Západní civilizace nám dala zázraky moderní vědy, blahobyt pramenící z ekonomiky založené na volném trhu, bezpečnost zakotvenou v zákonech, jedinečný smysl pro lidská práva a svobodu, dobročinnost – charitu jako ctnost, nádherné výtvarné umění, architekturu a hudbu, filosofii zakořeněnou v rozumu a bezpočet dalších darů, které naše civilizace – nejvyspělejší v lidské historii (ale poněkud již zpohodlnělá a dekadentní) – bere jako samozřejmost. My chceme ukázat, že původně kláštěry byly tím zdrojem vzdělanosti a zachraňovali před barbary a dalšími pohany opisováním například antickou literaturu atd. A právě v kontextu sjednocování Evropy je třeba si uvědomit naše křesťanské kořeny, ze kterých Evropa vyrostla a svatí, v našem případě čeští svatí jsou takovými pilíři, ukazateli, bilboardy na cestě životem a také ti, kteří ty kořeny ztělesňují.

 


 

O čem tedy ty první filmy byly?

Původně jsme se soustředili na největší světové řády a jen na české světice a svaté. První film Nejsme andělé, děláme jenom jejich práci je o jezuitech – největším řádu na světě. Druhý film Nejznámější Čech – Jan Nepomucký představuje Nepomuckého jako světce, který je známý po celém světě a jmenují se po něm i mexická městečka. Třetí Dej mi duši a ostatní si ponech seznamuje se salesiány jako s největší současnou kongregací (řádem) u nás.

Dokumenty mají bezmála hodinu a rok co rok vznikne jeden. Česká televize, která je spoluproducentem, ho pak vysílá ve vánočním období v divácky atraktivním čase. Na letošek jsme si nachystali Sv.Vojtěch - první Čech evropského formátu a na příští rok dokument o sv. Františkovi, františkánské rodině a svaté Anežce - Blázen z La Verny.

 

A do budoucna byste pokračovali i s jinými tématy?

Zajímaly by nás jezuité a misie, nebo fenomén Pražského Jezulátka ve světě, ale rádi bychom z toho kurzu trochu uhnuli filmem Tajemství evropského zázraku (univerzity jako informační síť Evropy) o „středověkém universitním internetu“. University, které díky propojenosti a díky papežům, kteří je zakládali, totiž ve středověku fungovaly jako informační síť s latinou jako metajazykem…

Dále pak nás zajímají témata jako: věda a víra, genetika, křesťanská ekologie atd. Mimochodem otcem a zakladatelem genetiky byl brněnský augustiniánský opat z kláštěra na Starém Brně – Gregor Mendel.

 

Filmy kromě vysílání v televizi lze koupit?

Filmy budou kromě televize k vidění na DVD. Karmelitánské nakladatelství právě vydává první 2 filmy z této řady (Nejsme andělé, jen děláme jejich práci a Nejznámější Čech – Jan Nepomucký) v několika jazykových mutacích. České verze namlouvám pokaždé s Markem Ebenem. Od jiných dokumentárních filmů se liší svojí poetičností, hranými prvky a s tím, že i historické události ukazujeme v kontextu současného světa. Pro nás ta spiritualita řádů a ti světci nejsou mrtví, ale naopak, to jediné, co stále trvá, přes všechny módní úchylky a úchylárny.

 

Odkud se vzal nápad na tak rozsáhlý projekt?

Nejdříve jsme si mysleli, že to bude jenom jeden film o jezuitech. Každý rok na výročí úmrtí Karla IV. 29. listopadu totiž jezdíme díky rodině kastelána Kubů na Karlštejn na soukromou bohoslužbu. Vždycky s sebou bereme nejbližší přátele a významné duchovní osobnosti jako jsou provinciál České provincie Tovaryšstva Ježíšova František Hylmar, kaplan Jeho Svatosti Tomáš Halík nebo sochař Otmar Oliva, psychiatr Max Kašparů a další. A před už téměř 5 lety nás zaujali mladí jezuité, kteří se teprve připravovali na to, že se stanou knězi. Takže nás s mojí spoluautorkou a dramaturgyní Janou Studničkovou napadlo, že by nebylo špatné natočit o nich film. Zajímavé zjištění pro nás například bylo, že se jezuitská duchovní cvičení podobají duchovním cvičením zen-budhismu. A že ze zenových mistrů byl mezi japonskými buddhisty jedním z nejuznávanějších německý jezuita Enomiya Lassalle. Roku 1945 patřil spolu s pozdějším generálem (hlavním představeným) jezuitů Arrupem k prvním, kteří po svržení atomové bomby poskytovaly s nasazením vlastního života pomoc postiženým v Hirošimě. Do smrti pak nesl následky radioaktivního záření.

 

Proto hned potom přišel na řadu Jan Nepomucký?

Nepomucký je vůbec nejznámější Čech, ve světě je slavnější než svatý Václav. Dokonce je vedle svatého Marka jedním ze čtyř patronů Benátek. Aniž by to Benátčané věděli, každoročně závodí na gondolách okolo jeho sochy. Jana Studničková napsala diplomovou práci Labyrintem slavností. O slavení jako přirozené lidské potřebě. Když má však tato potřeba liturgický rozměr, tak nás nejen obveseluje, ale i léčí. A tak jsme natočili závody benátských lodí, na kterých mimochodem Jana Studničková umí také (se svojí italskou krví zdatně) veslovat - vogárovat a když ředitel Muzea Karlova mostu Zdeněk Bergman v našem filmu viděl, zdevastovanou sochu benátského Nepomuckého napadl jej stejný nápad, jako před lety Janu a pozval k nám gondoliéry s největší gondolou na světě a uspořádal po asi 200 letech letos na jaře svatojánské oslavy pod Karlovým mostem, které v přímem přenosu vysílala i Česká televize a za to že Italové přijeli, nechal tu sochu Nepomuckého zrestaurovat. Právě teď se s kardinálem Miloslavem Vlkem chystáme do Benátek, abychom ji předali.

 

Na koho hlavně jsou vaše dokumenty zaměřené?

Na mladého hledajícího diváka. I proto máme strašnou radost, že třetí film z této řady - Dej mi duši ostatní si ponech už měl mezi mladými diváky vysokou sledovanost a velký ohlas.

Další zajímavost je určitě ta, že přísnější řády takřka nejí maso, ale je třeba pochopit, že náboženství není v módním vegetariánství.

Pro mladého člověka není nutné jezdit na duchovní výlety na Dálný Východ, ale stačí zajít například do studentské farnosti, nebo do VKH (Vysokoškolské katolické hnutí) a nebo kliknout na www.signaly.cz.

 

Což je případ i vašeho pořadu Po hladině.

Pořad můžete vidět každou neděli v 10.40 na ČT2 a je rovněž určen pro mladé hledající diváky. „Postmoderní“ společnost relativizuje dříve neotřesitelné hodnoty. Nutně je nezavrhuje, ale odmítá jim absolutní univerzální platnost. A mladý člověk se v tom může lehce ztratit. Nosnou linkou našeho pořadu je řeč symbolů, která tvoří páteř mezilidské komunikace a dokáže, v našem případě barevně a vesele, komunikovat i velmi hluboké, pro osobní život podstatné a jinak těžko sdělitelné významy.

 

V dalších půlhodinových hraných dokumentech řešíte podobné věci?

Ona tančí s Olomoucí je dokument o Univerzitě Palackého v Olomouci, Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili představuje Charitu - Starý Knín. Ta zaměstnává ženy z vesnic, co přišly o práci a starají se o své spoluobčany z ústavů a domovů důchodců. Tím pádem nemusí do měst a nedochází k vylidnění. Nejnovější je poetické zamyšlení nad vnitřním tichem člověka nazvané Krajinou ticha (těla, duše a těla). Poběží na ČT v krásném prime timu 22. prosince. Hodně práce mám i pro Televizi Noe, kde v několika lidech přes 3 roky každý měsíc vytváříme portréty duchovních osobností – Léta letí k andělům a pak následné talkshow ve studiu – Cesta k andělům.

 

Dlouho se mluví o tom, že připravujete film Don Kichot. Jak to vypadá?

Byť jsou mi tyhle hodinové, poetické, výtvarné, polohrané dokumenty tak přirostlé k srdci, královskou disciplínou ve filmařině zůstává hraná tvorba. V natáčení dokumentů už jsme získali určité know how, daří se nám získávat granty a pracujeme systematicky. Tím pádem už se budu moci opět věnovat časově náročnější hrané tvorbě. Na jaře jsme měli na ČT1 premiéru komorního dramatu Herbert v ringu. A teď čekám, jak dopadne schválení sedmidílného hraného rodinného seriálu a dalších hraných projektů. Takže se Don Kichot odsouvá. Scénář je v podobě, která se dá točit. Oprášit se dá vždycky. Ale nechci kvůli tomu odsouvat věci, které ke mně přicházejí shora. Cítím, že by to mohlo během pár let vzniknout přirozeně ve spolupráci s Českou televizí. Po 10 letech teď rovněž na DVD vychází můj první celovečerní film – Eliška má ráda Divočinu, který je takovou mojí předkřesťanskou zprávou o mém snovém nevědomí.

 

Rozhovor ve formátu pdf i s fotkami:

otakároMFPLUS-1.pdf otakároMFPLUS-2.pdf

Sdílet

Komentáře

otakaro Přidal jsem odkaz k rozhovoru ve formátu pdf;-)

vojtec pěkný rozhovor

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio